Štítky

čtvrtek 30. července 2015

Śvýcarsko 29.7. - 2.8. 2015



1. den - 29.7. - ST
 

Skoro přesně po 7 měsících jsme se opět vydali napříč Evropou do Švýcarska. Cesta autem poměrně dlouhá, takže jsme vstali po 3 ráno, dobalili to nejnutnější, abychom ve 3:45 opouštěli náš dům a vydali se na 937 km dlouhou trasu - dle google maps odhad trasy na něco přes 9 hodin.


Na německo - švýcarských hranicích kontrola - hlavně se ptali na alkohol (netušili jsme, že můžeme mít "pouze" 10l alkoholu, naštěstí se nechal uchlácholit že máme "one big bottle" - tím jsme měli na mysli 5l soudek a o těch cca 20 plechovkách piva jsme už ani nemluvili - ne že bychom měli v plánu na dovolené takto popíjet, ale bylo to na přání Amis (moje kamárádka, ke které jsme se již po druhé nastěhovali), aby také kolegové a přátelé v Lausanne mohli ochutnat, jak je to české pivo vážně dobré.


Před desátou ráno jsme měli naší první velkou zastávku kousek za německými hranicemi ve městě Neuhausen am Rheinfall - Rýnské vodopády - největší vodopády v Evropě (průměrně se tu valí 475 m³/s).


Bohužel počasí moc nepřálo, cestou nám téměř neustále pršelo a ani u vodopádů tomu nebylo jinak, ale ani nám to nevadilo. Zaparkovali jsme na opačné straně, zaplatili parkovné na 2 hodiny a vyrazili směr Schloss Laufen, abychom viděli tu masu vody pěkně zblízka.










K zámku jsme se dostali přes železniční most, poté jsem šla koupit vstupenku (5CHF/os) a vyrazili jsme přes zámek a pak rovnou po schodech dolů přímo k vodopádu.








Přestože jsme tu už s Pavlem před 8 lety byli, docela jsme zapomněli na tu obří masu vody co se tu valí sekundu za sekundou. A ten šílený hluk, že člověk tam neslyší ani vlastního slova. Holky byly nadšené.


Před 12 hodinou jsme opustili vodopády a naše další cesta vedla po dálnici přes celé Švýcarsko na jih do vesničky Broc, kde jsme měli naplánovanou návštěvu továrny na čokoládu firmy Nestlé a značky Cailler´s  - zde velmi populární. Kolem půl třetí jsme se u poklady dozvěděli, že na prohlídku bychom čekali 3 hodiny, takže jsme místo toho zapluli do místního obchůdku a nakoupili nějakou tu čokoládu:-) Kromě čekací doby nás tu zaskočila ještě jedna věc a to výskyt muslimů v poněkud větším než přiměřeném množství. rozhodně se tu nedá mluvit o žádné menšině - byli prostě všude.





Na posilnění jsme si dali rovnou jednu čokoládu a pokračovali místo čokoládovny do nedaleké vesničky Gruyeres, která je kromě krásného hradu proslavena i sýrárnou.






Původně jsme chtěli jít na prohídku do sýrárny La Maison de Gruyere, ale poté co jsme si přes sklo mohli prohlédnout jak tu ty nádherné sýry skladují, tak jsme vstupné obětovali ve prospěch nákupu místní lahůdky:-)




Opouštíme malebnou vesničku a míříme dále na jih k jezeru Lac Léman nebo-li Ženevskému jezeru. 




Než se nám podařilo spojit s naší hostitelkou Amis, tak jsme si zajeli ještě do městečka Montreux - a zatímco jsem si ujasňovala v info centru pár věcí, Pavel se šel s Neli podívat na místní promenádu.




Za jezerem pak krásný výhled na savojské alpy.




Po páté hodině vyrážíme směr Lausanne, kde jsme Amis vyzvedli v práci, vynosili naše narvané auto do bytu a po dvou lahvích vína jsme šli něco po deváté spát. Holky padly a asi o hodinu dříve.


2. den - 30.7. - ČT


Vstáváme asi kolem půl osmé do prázdného bytu (Amis odletěla ranní linkou do Prahy), v klidu snídáme, koukáme na počasí a trochu měníme plány. Má být sice hezky, ale dost oblačno a proto necháváme plánovaný výlet lanovkou na jindy a nasazujeme variantu 2.


Byt opouštíme asi v půl desáté a jedeme do lyžařského střediska Morgins, kousek od francouzských hranic. 




Mapu místní oblasti žádnou nemáme a tak následujeme popis trasy z průvodce KOMPASS - ALPY, kde jsem si danou trasu vyhledala. V momentě, kdy několik kilometrů jedeme po sice asfaltové, ale dosti vedlejší silnici stále nahoru a zeptat se na cestu můžeme akorát místních krav...




... narážíme na obydlené stavení, kde nás ujistí, že zábrana proti kravám se dá bez problémů projet a že jedeme správným směrem a že těch mraků co jsou nad námi se vůbec bát nemusíme a do hor ať klidně vyrazíme. Měla jsem totiž chvílemi pocit, jestli by nebylo lépe někde u jezera, než se hnát do 2000 m.n.m., kde nebude vidět na krok.


Nakonec parkujeme auto u chatky La Tovassiere a chystáme si věci na tůru.







Když jsme opouštěli Lausanne bylo příjemných 21C, tady bylo asi 11C a mraky kam se podíváš, nicméně občas vykouklo sluníčko a to nás povzbudilo. 


Trasa byla následovná - tuto mapičku jsem měla vyfocenou v mobilu.






Výchozí bod 1700 m.n.m. a další zastávka Portes du Soleil. Celý okruh dle průvodce mě být na 2:45H, takže jsme plánovali cca 5 hodin. Vyráželi jsme nakonec asi kolem 11 hodin.






Kolem nás se to pěkně honí, ale jde se příjemně a sluníčko krásně hřeje. Ale pauzy se musí dělat i tak.








Do kopce nás žene zvuk zvonců velkého stáda krav, které se tu pase. Dokonce to vzbudilo i Neli, která to na chvíli zalomila. Pauzu na jídlo jsme museli udělat o něco dříve, protože už jsme všichni měli pořádný hlad. O to rychleji jsme pak zdolali první záchytný bod.





Konečně jsme tady - 250 výškových metrů překonáno


Na Portes du Soleil nás vítají pouze krávy a dokonce i jeden kůň.










Čekali jsme výhledy na druhou stranu, ale mračouny byly proti.




Po chvíli chůze jsme zjistili, že je to tu bikerský ráj. Řítil se na nás jeden za druhým.





Mračouny si to nakonec rozmyslely a my jsme se mohli kochat.





A Neli si usmyslela, že další zastávku - Portes de´l Hiver zdolá sama.




A protože naše tempo se dosti zpomalilo mohl se Pavel věnovat místní květeně.




A my jsme se krok sun krok blížili našemu dnešnímu výškovému vrcholu.




A jsme tady - Portes de l´Hiver - 2096m.n.m.




Původně jsme chtěli odpočinkovat tady, ale nakonec se nám naší malé turistce podařilo vysvětlit, že se nám bude lepší odpočívat dole u jezera a tak jsme za 15 min byli dole.




Lac Vert - 1985m.n.m.





Poslední rozlučka a jdeme dále.





Neli jde opět po svých, ale nakonec se nám ji podařilo usmlouvat, že když bude v sedačce budeme u oveček hodně ryhle - jejich bečení se rozléhalo na všechny strany.



Ještě jsme si trochu zašli na západ podívat se na francouzskou část alp a mazali jsme zpět.



Před námi Lac Chésery - 1897 m.n.m.


Emičce ještě zbývali síly na běh - nevíme, kde se to v ní bere.



První borůvková pauza.



Rozlučka s poněkud vyschlým jezírkem Lac Chésery.



A konečně vidíme dole náš výchozí bod - chatičku La Tovassiere.

Další z mnoha borůvkových pauz - tady by se naplnil kyblíček raz dva. 


Před koncem jsme se s Pavlem rozdělili, my šli dále po značce na silnici a  abychom nemuseli šlapat zpět k autu, tak to Pavel vzal zkratkou a ušetřil nám minimálně půlhodinový výšlap k autu. Aspoň jsme s Emičkou viděli nahánění stáda zpět domů - Neli si v pohodě spinkala, přeci jen toho dnes nachodila celkem hodně.


Poslední rozloučení s dnešním krásným výletem. Počasí nakonec super a holky byly nadšené a my taky. Do auta jsme nasedali asi kolem 16hod, takže časový plán celkem vyšel. Prostě plánovaný čas dle průvodců krát 2 a je to naprosto v klidu.



Už se moc těšíme na zítřek, to má být snad skoro bez mráčku, i když na horách člověk nikdy neví.
 
3. den - 31.7. - PÁ
 
V noci pěkně pršelo a tak jsem na pěkné počasí ani nemyslela, nicméně předpověď hovořila jasně - bude nádherně. Ráno jsme si skočili do místního COOPu nakoupit snídani - je přímo v domě kde jsme, pobalili věci a kolem 9:15 vyrazili opět kolem jezera do lyžařského střediska LEYSIN. Z dálnice jsme mohli pozorovat krásné vinice.
 
 
Cestou jsme míjeli i krásný Château d’Aigle.
 
 
Poté co jsme se serpentinami vyšplhali do horského městečka Leysin - 1260 m.n.m.  Odtud jezdí asi nejlevnější lanovka široko daleko - 12 CHF/os.
 
 
Vyvezli jsme se na horu La Berneuse - 2048 m.n.m, kde na nás čekala tato výstavní lama.
 
 
Mají tu i kozičky, slepičky a další zvířátka, stejně jako dětské hřiště.
 
 
Výhled ze shora byl krásný - je odtud vidět i jezero Lac Léman a Lausanne.
 
 
Trasu jsme měli jasnou - jít po modré - č.5, okruh na cca 2hodiny.
 
Na horní stanici je i celkem známá restaurace Le Kuklos.
 
 
Je asi čtvrt na dvanáct a konečně vyrážíme.
 
 
Cca za půl hodinky máme být u Lac Mayen. Cesta je příjemná a v zádech máme pořád Mont Blanc.
 
 
 
Míjíme na dlouhou dobu poslední občerstvovací stanici u Lac Mayen - 1842 m.n.m. a měníme naše plány. Nebylo ještě ani poledne a zpět k autu by to byla asi jen 1,5hod a to se nám za tak krásného počasí nechce, proto se vydáváme na trasu č.9. přes vrchol Truex. Posilnili jsme se na to a vyrážíme vzhůru do hor.
 
 
Skalnatá plošina přímo před námi je náš cíl a ty dva kopečky napravo další zastávka.
 
 
Sluníčko pálí a nohy bolí, takže děláme přestávky, ale Emička šlape výborně a Neli se na čerstvém vzduchu krásně spí.
 
 
Už jsme téměř nahoře a nemůžeme se vynadívat jak na horu vedle násTour de Mayen, tak i na Mont Blanc - ta nejvíce zasněžená hora vpravo vedle nezasněžených vrholků.
 
 
Nahoře to tady přímo kvete.
 
 
A jsme tu - Truex - 2194 m.n.m. Jsme na takové náhorní plošině, ale je odtud 360° výhled - prostě paráda.
 
 
Hory kam se podíváš, tady v dálce přímo nad Pavlem pravděpodobně i Matterhorn. 
 
 
Cesta dále byla značena přerušovaně, takže jsme tušili horší terén a opravdu to stálo za to. Skála za skálou, měli jsme všichni co dělat.
 
 
 
 
Tady už jsme tušili, že na vrchol Tour de Famelon už si nevylezeme, nejenže jsme měli parking zaplacen pouze asi do 17hod, ale hlavně jsme museli stihnout nakoupit - zítra je tu státní svátek a tak poslední šance byl COOP zavírající v 19hod. Takže žádné zdržovačky a makali jsme co to šlo.
 
Tady již byl sestup celkem snesitelný.
 
 
Poslední rozloučení s naší absolvovanou trasou.
 
Potom už jsme po sjezdovkách sešli dolů, u auta jsme byli v 17:15, takže trasu, která se mí jít 4:45H jsme šli 6 hodin, což je na Emičku úctyhodný výkon. V nohách 11 km vysokohorským terénem, takže jsme vyřízení nasedli do auta a vydali se zpět do Laussane.
 
Zítra má být hnusně, takže uvidíme jak ten jejich sváteční den strávíme.
 
4. den - 1.8. - SO
 
Dnes je švýcarský státní svátek, dne 1.8. 1291 byla založena švýcarská konfederace. Všechny obchody zavřené a dokonce i kavárny a restaurace - jejich otevřená opravdu jen hrstka. Ráno prší a prší, ale po snídani jsme se nakonec rozhodli, že do deště vyrazíme.
 
První zastávkou je katedrála Notre Dame, kterou máme z bytu doslova co by kamenem dohodil.

 
 
Přímo před katedrálou nacvičovala skupina hudebníků hru na lesní hro - symbol tradiční švýcarské hudby.
 
 
 
 
Před desátou jsme se šli podívat do katedrály a rovnou jsme si počkali na úvodní mši, kde už se rohy rozezněli naplno.
 
 
Pak jsme pokračovali na sever kolem Chateu St. Marie.
 
 
A pak vzhůru do kopců do parku Parc de l´Hermitage.
 
 
Původně jsme chtěli navštívit rozhlednu, ale nějak jsem špatně nastudovala mapu a rozhledna byla poněkud nad naše síly a navíc byla ještě zavřená. Takže jsme si vyšli na vyhlídku na jezero. Cestou jsme slyšeli desítky salv z děla - mysleli jsme že pravděpodobně z důvodu svátku.
 
 
 
Tady na vyhlídce jsme si dělo mohli prohlédnout zblízka - oslavovali tu 115 let vzniku místní vojenské zálohy.
 
 
A pak už jsme si to namířili zpět domů, Nelinka se rozhodla, že to dojde sama ruku v ruce se ségrou.
 
 
 
Cestou jsme šli kolem muzea Fondation del´Hermitage.
 
 
 
Holky si procházku užívaly.
 
Ještě se nám ukázala věž katedrály.
 
 
 
Myslím, že holky zaujaly zvony na věži.
 
 
Pohled na Lausanne a Ženevské jezero od katedrály - o něco jasnější než když jsme ráno vyráželi.
 
Ještě se naposledy vyráchat v kašně a hurá domů na oběd.
 
 
 
Plán je jasný - oběd, pak spánek, navečer vinice Lavaux a pak na desátou na ohňostroj.
 
Plán jsme dodrželi až na ty vinice, šli jsme si lehnout až před třetí, takže jsme si krásně pospali až do půl šesté, pořádně si odpopčinuli, navečeřeli se a v devět večer vyrazili zpět na vyhlídku Saubelin - tentokrát autem. Nabídl se nám krásný výhled na osvětlené Lausanne.
 

V deset večer to knečně vypuklo.


Podívaná trvala asi necelou půl hodinu, pak jsme se vrátili k auta a za pár minut byli v postelích.

5. den - 2.8. - NE

Ráno jsme vstali kolem sedmé, nasnídali se, vše pobalili a vydali se na cestu domů. Ráno jsme to ještě vzali přes vinice Lavaux (UNESCO) - konkrétně vesnička Chexbrex.


 
Pak jsme se vydali na 2 hod cestu Švýcarskem. Další zastávkou byla továtna na sušenky Kumbly ve vesničce Trubschachen. V obchodě je možné si každou sušenku ochutnat a těch druhů co tam mají je toli, že jsme stejně všechny neochutnali a to jsme si je dávali ještě s Pavlem napůl:-)
 
 
Nakonec ty, co nám chutnali nejvíc, jsme si koupili.
 
 
Za další hodinku jsme zaparkovali v Lucernu v podzemních garážích pod vlakovým nádražím a vyrazili do centra.
 
První zastávkou samořejmě Kapellbrucke postaven v roce 1333. Jedná se o nejstarší dřevěný zastřešený most v Evropě, přestože v roce 1993 vyhořel.
 
 
 
Pod střechou jsou ukryté krásné malby.
 
A pak ruku v ruce hurá do centra.
 
 
V centru jsou baráčky jako malované.
 
 
 
Weinmarkt.
 
 
Nakonec jsme se vydali na cestu pod městkými hradbami.
 
 
 
Výhled z Schimer tower na město a jezero.
 
 
Poslední rozlučka s městem.
 
 
 
 
Pak už jen asi 7 hod domů. Cesta náročná, ale na to, že byl v Německu nejvíce dopravně exponovaný víkend v roce to celkem šlo. Domů jsme dorazili v půl desáté večer vyčerpaní ale spokojení.