1. den 27.12. NE
Ráno vyrážíme ještě dříve než obvykle a to těsně po půlnoci - cesta je téměř bez aut, takže Mnichov míjíme téměř bez povšimnutí. S pár zastávkami na čůrání parkujeme v 8: 50 v Trubschachenu u sušenkárny Kambly - tady se nám v létě líbilo, takže jsme si zde opět naplánovali zastávku.
Ochutnávali jsme o sto šest a taky si opět pár balíčků sušenek nakoupili - jsou opravdu vynikající.
Další dnešní zastávkou byl Bern - hl. město Švýcarska a návštěva jeho historického centra, které je zapsáno v UNESCO.
Prohlídka začala u radnice a v protějším katolickém kostele jsme byli svědky části mše.
Nelinku jsme dali do krosny a mohli jsme vyrazit.
Cesta po Marktgasse byla krásná - tato hlavní promenáda protíná celé historické centrum a téměř všechny ulice jsou s podloubími.
A tady je náš malý Einstein:-) V tomto domě Albert Einstein vytvořil teorii relativity - konkrétně v letech 1903 - 1905 - takto je to aspoň psáno na zdi.
Cestou jsme nemohli vynechat místní orloj a zvonici - Zytglogge.
A tady Emička se symbolem Bernu. Mají tu i živé medvědy, ale ty bychom teďasi budili marně.
Došli jsme až k parku Kleine Schanze odkud byl nádherný výhled.
Alpy v pozadí opravdu nádherné.
Naše malé velké turistky.
Cestou jsme narazili na dřevěné šachy a to byla teprve zábava.
Emička měla jasnou představu jak s figurami naložit a tak se stavělo a stavělo.
Dílo dokonáno:-)
Největší budova ve městě - Bundeshaus - budova spolkového parlamentu - na fotce není samozřejmě zdaleka celá.
A tady jdeme již cestou zpět k autu okolo zajímavé fontány a ještě zajímavější budovy policejní stanice.
Po prohlídce města jsme asi za hodinku sjížděli k ženevskému jezeru, které bylo celé v oparu. Pak už jen cesta do Lausanne, balení vaření a odpočinek.
2.DEN 28.12. - PO
Noc byla pohodová a vzhledem k předpovědi počasí jsme se rozhodli, že dnes pojedeme na výlet do hor. Zvolili jsme nám již známé středisko Leysin - vzhledem k tomu, že ani tady nepanuje žádná zima (ve 2000m 7°C), tak jsme se rozhodli pro pěší výlet mezi lyžaře.
Před 11 hod jsme dorazili do vesničky Leysin (1260 m.n.m.) a koupili jsme si jednousměrnou jízdenku lanovkou na horu La Berneuse (2048 m.n.m.)
Záměr jak vidíte byl jasný - únik ze zamlženého údolí na sluníčko.
2.DEN 28.12. - PO
Noc byla pohodová a vzhledem k předpovědi počasí jsme se rozhodli, že dnes pojedeme na výlet do hor. Zvolili jsme nám již známé středisko Leysin - vzhledem k tomu, že ani tady nepanuje žádná zima (ve 2000m 7°C), tak jsme se rozhodli pro pěší výlet mezi lyžaře.
Před 11 hod jsme dorazili do vesničky Leysin (1260 m.n.m.) a koupili jsme si jednousměrnou jízdenku lanovkou na horu La Berneuse (2048 m.n.m.)
Záměr jak vidíte byl jasný - únik ze zamlženého údolí na sluníčko.
Výhledy byly naprosto úžasné a oblaka pod námi tomu dodala zase jiný rozměr.
Jen Ženevské jezero jsme si museli domyslet.
Jen Ženevské jezero jsme si museli domyslet.
Nesměla chybět i koulovačka - Nelinka si to letos poprvé na sněhu užívala.
Kdybychom měli dbát na doporučení v info centru, tak jsme tady jako pěší neměli co dělat nicméně jsem si udělali vrcholové foto...
Kdybychom měli dbát na doporučení v info centru, tak jsme tady jako pěší neměli co dělat nicméně jsem si udělali vrcholové foto...
... a vyrazili přímo po sjezdovce dolu.
Přece jen tady bylo spoustu lyžařů a cesta dolu ne moc bezpečná, ale museli jsme zdolat asi jen 500m a pak už jsme šli mimo sjezdovku. Ale výhled z hory La Berneuse za to stál.
A takhle už si to štrádujeme - normálně by se tu lyžovalo ale sněhu je tu opravdu málo a tak sem mají lyžaři vstup zakázán.
Pohled zpět do údolí a v pozadí Mont Blanc.
Já to tu sice kazím, ale jedna z mála společných foto tady nesmí chybět.
První a poslední velká svačinová pauza.
Je vidět, že holky mají dost sil.
Občas musíme čelit vymrzlé ledové krustě, ale jinak se jde dobře.
Cesta nám s takovým výhledem ubíhá sama.
Vůbec ji nemůžeme dostat do sedačky.
Zelený pohled do údolí - na to ani švýcaři nejsou v prosinci zvyklí.
Snad již poslední sněhové pole.
Tak tady jsou na zimu řádně připraveni.
Neli se nemohla na tu hromadu dřeva vynadívat.
Poslední nádherný pohled do údolí.
Paraglidisté nás doprovázeli celou cestu - bylo jich nepočítaně a Neli z nich byla nadšená - pořád nám je ukazovala.
Poté co Neli ušla minimálně 3km se nám ji podařilo přemluvit a dát ji do sedačky - a asi během 100m to vypadalo následovně.
K autu už jsme pak sešli celkem rychle - nakonec jsme ušlapali zhruba 7 km a stálo to za to. Předpověď počasí už nevypadá moc lákavě, takže uvidíme jaký program si ještě vymyslíme. Každopádně to nejlepší již máme za sebou.
3. den 29.12. ÚT
Ráno u snídaně opět spekulujeme co s načatým dnem - webkamery nám poskytují pohled na komplet zamlžené Lausanne - chtěli jsme jet do vesničky Vevey cca 20km od Lausanne a projít se podél jezera, ale není zde vidět na krok. Na horách je samozřejmě krásně a tak studuji kam bychom mohli vyrazit - bez turistických map se opravdu špatně plánuje. Nakonec po desáté sedáme do auta a jedeme opět podél ženevského jezera - cíl:parkoviště na Col de Jaman - sedlo ve výšce 1512 m.n.m. Bohužel asi 5km zjištujeme, že cesta je uzavřena a dále musíme pěšky. Nicméně i odtud je krásný výhled.
Po pár set metrech potkáváme běžce a radíme se s ním - poradil nám, že vzhledem k tomu, že není sníh, můžeme proto jet autem dál. Pavel s Neli se tedy vrací pro auto a nakonec úspěšně parkujeme na Col de Jaman a Pavel zkoumá kudy kam. Původně jsme měli jít směr jih, jenže cesta komplet ve stínu a tady byla oproti včerejšku o dost větší zima - cca 3°C.
Nakonec vyrážíme v podstatě neznámo kam a zamlžené jezero necháváme za sebou.
Cesta vede většinou po sluníčku, ale tam kde je stín, jsou pěkně zledovatělé závěje sněhu. Někdy je to tzv. o hubu.
Za námi hora Dent de Jaman, pod kterou jsem původně plánovala, že půjdeme - ono nad google maps se to od stolu pěkně plánujeme, když to neznáme.
Neli se musela nést, protože tímto terénem bychom tam byli ještě teď.
29. prosinec - to se běžně nevidí.
Výhledy na francouzské alpy opravdu parádní.
Emička si smysl sněhových zábran nedokázala dost dobře představit.
Bohužel mračna nebyla jen dole v údolí, začínalo se pěkně rychle zatahovat.
Za Dent de Jaman na nás vykoukl i vrchol Rochers de Naye, kam vede i zubačka.
Sluníčko nám zmizelo za mraky, cesta zpět k autu ještě daleká - zoufalé situace vyžadují zoufala řešení - Pavel to musel brát zkratkou.
Nějak se potřebujeme dostat dolů k té chalupě, ale cesty nevidno.
Nakonec cesta pokračuje snad správným směrem, ale k pohodičce ze včera to má daleko.
Odměnou je nám alespoň výhled do dalšího údolí.
Teď už jen doufáme, že se ještě nerozprší.
Hlavní je, že naše velká turistka má pořád na tváři úsměv a žádné obavy si nepřipouští.
Chalupa pořád o dost pod námi, francouzské Alpy se halí do mlhy a jdeme dále.
Čas na další zkratku - bereme to dolů po louce směr chalupa.
A na co jsme nenarazili. Prostě prosinec ve švýcarských alpách jak má být.
Taťku jsme poslaly napřed pro auto, protože jsme si nebyli jisti kam nás vybraná cesta vlastně zavede.
Nakonec jsme se k autu vrátili všichni a dokonce jsme viděli i duhu - schválně kdo ji na fotce najde:-)
V pohodlí bytu jsem se pokusila naznačit naši trasu. Ušli jsme asi 7 km, s tím, že jsme museli nastoupat z 1500m do 1834 m.n.m., žádný vrchol jsme z bezpečnostních důvodů nezdolali - vrchol Cape au Moine zůstal cca 100 m nad námi.
Pak už jsme jen sedli do auta a vydali se unaveni zpět domů.
Pohled na Montreux.
A ještě pohled na Vevey a okolí, kde jsme původně dnes měli být.
Tímto opět krásným výletem se s horami loučíme. Zítra je v plánu pobyt v Lausanne, obávám se ale že k focení toho moc nebude - předpověď se nijak nelepší.
4. den 30.12. ST
Dnešní den jsme se rozhodli strávit přímo v Lausanne a protože na devátou hodinu měla přijít do bytu uklízečka, tak jsme si to už před devátou mířili ke katedrále.
Rozkvetlé třešně nás celkem překvapili.
Podle předpovědi měla být zase mlha - jezero sice vidět nebylo, ale sluníčko svítilo a tak jsme alespoň něco viděli.
Holky akorát poslouchaly jak v devět odbíjí zvony.
Další naše cesta vedla nahoru na kopec, kde jsme se nejprve zastavili na vyhlídce Signal de Sauvabelin, odkud jsme v létě pozorovali ohňostroj. Výhled nestál za nic, ale to nám nevadilo.
Prostě počasí se opravdu zbláznilo.
Z Nelinky se stává druhá velká turistka, strašně ráda chodí a v krosně nechce vůbec být.
Naším dalším cílem bylo jezero Lac de Sauvabelin plné kačen, racků a dalšího ptactva.
Nakonec jsme zjistili, že na druhé straně jezera je taková malá ZOO - prasata, telata, slepice, králíci, ovečky, kozy apod a holky si to moc užily.
Nejvíce nadšená byla Neli z malého jehňátka.
Poslední pohled na jezero a jdeme k našemu dalšímu cíli.
Rozhledna Tour de Sauvabelin - celá ze dřeva, vysoká 35metrů.
Nahoru nás čekalo 302 schodů.
Z této rozhledny jsou jindy vidět francouzské Alpy a dokonce i Mont Blanc, ale dnes jsme byli rádi i za to málo.
Nechyběla ani malá svačinka a mohli jsme jít zpět domů.
V parku mi ještě Emička natrhala tyto krásné sedmikrásky.
Domů jsme se vrátili opět okolo katedrály, tentokrát pohled zezadu.
Ráno se nám podařilo zprovoznit krokoměr, takže jsme se domů vrátili po cca 6,5 km. Uvařili jsme si oběd a dopřáli si zaslouženého odpoledního spánku. Odpoledne jsme si sjeli výtahem do místního COOPu, najedli se a vyrazili opět do města - tentokrát do centra. Tady celý prosinec probíhá světelná výstava - Festival Lausanne Lumieres. Takže jsem nafotila do mobilu mapku se světelnými projekcemi a vyrazili jsme podle ní. Holkám se to moc líbilo a pro Neli jsme sedačku brali nakonec úplně zbytečně - 3km nachodila jako nic.
Tak tohle zaujalo holky asi nejvíce - ve výloze jednoho obchodu byli pod podlahou malé vycpané myšky - jedna parta byla kapela a druhá tančila - byla normálně slyšet hudba co jako myšky hrály - kdyby to bylo na holkách, tak tam stojí ještě teď.
A tohle se zase líbilo mě - obrovský roj motýlů. kteří různě měnili barvu.
Houpačky pod neony byly taky pěknou dětskou atrakcí.
Procházka večerním Lausanne měla opravdu něco do sebe. Zítra má pršet tak uvidíme co budeme dělat.
5. den 31.12. ČT
Ráno se probouzíme do deštivého dne. V klidu se nasnídáme a nakonec vyrážíme do blízkého outlet centra Aubonne pro případ, že bychom narazili na něco zajímavého.
Na poledne se vracíme zpět s nepořízenou - víceméně vše buď drahé nebo to co máme u nás za podobné ceny. Ani nás to nijak nebavilo a tak jsme si šli nakoupit do COOPu a my s Pavlem jsme si k obědu dali bagetu se směsicí vynikajících smradlavých švýcarských sýrů - měli nabalený mix sýrů předpokládám kvůli Silvestru.
Po obědě jsme všichni zalehli. Konečně zasloužený odpočinek. Navečer jsme si udělali čtenářský kroužek a holky si měli aspoň čas pořádně si pohrát a shlédnout v klidu nějakou tu pohádku.
Večer jsme si šli lehnout a nařídili si budík po 23 hod a vyrazili ke katedrále.
Již na mostě byla spousta lidí a tak jsme nakonec katedrálu vzdali - bylo by tam šíleně narváno. Most byl uzavřen jen pro pěší a směre k půlnoci tu už bylo celkem plno.
Na Silvestra tady mají celkem zajímavý zvyk. Přesně o půlnoci se rozezní zvony na katedrále a ta pomocí světlených efektů začne jako hořet. Z věže stoupá i dým a je to moc pěkná podívaná, která trvá cca asi 20min. Někteří lidé si přinesli stejně jako my šampaňské přímo na ulici.
Jinak jsme viděli pouze dva chabé ohňostroje, jinak nic. Lidé byli okolo nás poměrně hezky oblečení, takže předpokládáme, že pak vyráželi někam za zábavou, ale na ulicích žádná velká párty moc znát nebyla. Po půl jedné už jsme se chystali zpátky do postelí abychom byli na cestu zpět odpočatí.
6. den 1.1. PÁ
Ráno jsme vstávali až asi v devět - to se nám s holkami snad nikdy nestalo:-) V klidu jsme se nasnídali a začali balit a uklízet - vzhledem k počasí, které nebylo nic moc jsme se rozhodli, že hned vyrazíme. Ve 12 jsme už seděli v autě a čekalo nás opět něco přes 900 km zpět domů. Tentokrát jsme ale jeli přes Basilej a vlastně přes celé Německo, takže se jelo v pohodě. Po půl desáté večer jsme v pořádku dorazili domů i se všemi pauzami a večeří v Mekáči.
Přece jen tady bylo spoustu lyžařů a cesta dolu ne moc bezpečná, ale museli jsme zdolat asi jen 500m a pak už jsme šli mimo sjezdovku. Ale výhled z hory La Berneuse za to stál.
A takhle už si to štrádujeme - normálně by se tu lyžovalo ale sněhu je tu opravdu málo a tak sem mají lyžaři vstup zakázán.
A tady sestry v akci. Teplo takové, že se odložily bundy...
Pohled zpět do údolí a v pozadí Mont Blanc.
Já to tu sice kazím, ale jedna z mála společných foto tady nesmí chybět.
První a poslední velká svačinová pauza.
Je vidět, že holky mají dost sil.
Občas musíme čelit vymrzlé ledové krustě, ale jinak se jde dobře.
Cesta nám s takovým výhledem ubíhá sama.
Neli šlape a šlape.
Vůbec ji nemůžeme dostat do sedačky.
Zelený pohled do údolí - na to ani švýcaři nejsou v prosinci zvyklí.
Snad již poslední sněhové pole.
Tak tady jsou na zimu řádně připraveni.
Neli se nemohla na tu hromadu dřeva vynadívat.
Poslední nádherný pohled do údolí.
A na co holky ukazují?
Paraglidisté nás doprovázeli celou cestu - bylo jich nepočítaně a Neli z nich byla nadšená - pořád nám je ukazovala.
Poté co Neli ušla minimálně 3km se nám ji podařilo přemluvit a dát ji do sedačky - a asi během 100m to vypadalo následovně.
K autu už jsme pak sešli celkem rychle - nakonec jsme ušlapali zhruba 7 km a stálo to za to. Předpověď počasí už nevypadá moc lákavě, takže uvidíme jaký program si ještě vymyslíme. Každopádně to nejlepší již máme za sebou.
3. den 29.12. ÚT
Ráno u snídaně opět spekulujeme co s načatým dnem - webkamery nám poskytují pohled na komplet zamlžené Lausanne - chtěli jsme jet do vesničky Vevey cca 20km od Lausanne a projít se podél jezera, ale není zde vidět na krok. Na horách je samozřejmě krásně a tak studuji kam bychom mohli vyrazit - bez turistických map se opravdu špatně plánuje. Nakonec po desáté sedáme do auta a jedeme opět podél ženevského jezera - cíl:parkoviště na Col de Jaman - sedlo ve výšce 1512 m.n.m. Bohužel asi 5km zjištujeme, že cesta je uzavřena a dále musíme pěšky. Nicméně i odtud je krásný výhled.
Po pár set metrech potkáváme běžce a radíme se s ním - poradil nám, že vzhledem k tomu, že není sníh, můžeme proto jet autem dál. Pavel s Neli se tedy vrací pro auto a nakonec úspěšně parkujeme na Col de Jaman a Pavel zkoumá kudy kam. Původně jsme měli jít směr jih, jenže cesta komplet ve stínu a tady byla oproti včerejšku o dost větší zima - cca 3°C.
Nakonec vyrážíme v podstatě neznámo kam a zamlžené jezero necháváme za sebou.
Cesta vede většinou po sluníčku, ale tam kde je stín, jsou pěkně zledovatělé závěje sněhu. Někdy je to tzv. o hubu.
Za námi hora Dent de Jaman, pod kterou jsem původně plánovala, že půjdeme - ono nad google maps se to od stolu pěkně plánujeme, když to neznáme.
Neli se musela nést, protože tímto terénem bychom tam byli ještě teď.
29. prosinec - to se běžně nevidí.
Výhledy na francouzské alpy opravdu parádní.
Emička si smysl sněhových zábran nedokázala dost dobře představit.
Bohužel mračna nebyla jen dole v údolí, začínalo se pěkně rychle zatahovat.
Za Dent de Jaman na nás vykoukl i vrchol Rochers de Naye, kam vede i zubačka.
Sluníčko nám zmizelo za mraky, cesta zpět k autu ještě daleká - zoufalé situace vyžadují zoufala řešení - Pavel to musel brát zkratkou.
Nějak se potřebujeme dostat dolů k té chalupě, ale cesty nevidno.
Nakonec cesta pokračuje snad správným směrem, ale k pohodičce ze včera to má daleko.
Odměnou je nám alespoň výhled do dalšího údolí.
Teď už jen doufáme, že se ještě nerozprší.
Hlavní je, že naše velká turistka má pořád na tváři úsměv a žádné obavy si nepřipouští.
Chalupa pořád o dost pod námi, francouzské Alpy se halí do mlhy a jdeme dále.
Čas na další zkratku - bereme to dolů po louce směr chalupa.
A na co jsme nenarazili. Prostě prosinec ve švýcarských alpách jak má být.
Taťku jsme poslaly napřed pro auto, protože jsme si nebyli jisti kam nás vybraná cesta vlastně zavede.
Nakonec jsme se k autu vrátili všichni a dokonce jsme viděli i duhu - schválně kdo ji na fotce najde:-)
V pohodlí bytu jsem se pokusila naznačit naši trasu. Ušli jsme asi 7 km, s tím, že jsme museli nastoupat z 1500m do 1834 m.n.m., žádný vrchol jsme z bezpečnostních důvodů nezdolali - vrchol Cape au Moine zůstal cca 100 m nad námi.
Pak už jsme jen sedli do auta a vydali se unaveni zpět domů.
Pohled na Montreux.
A ještě pohled na Vevey a okolí, kde jsme původně dnes měli být.
Tímto opět krásným výletem se s horami loučíme. Zítra je v plánu pobyt v Lausanne, obávám se ale že k focení toho moc nebude - předpověď se nijak nelepší.
4. den 30.12. ST
Dnešní den jsme se rozhodli strávit přímo v Lausanne a protože na devátou hodinu měla přijít do bytu uklízečka, tak jsme si to už před devátou mířili ke katedrále.
Rozkvetlé třešně nás celkem překvapili.
Podle předpovědi měla být zase mlha - jezero sice vidět nebylo, ale sluníčko svítilo a tak jsme alespoň něco viděli.
Holky akorát poslouchaly jak v devět odbíjí zvony.
Další naše cesta vedla nahoru na kopec, kde jsme se nejprve zastavili na vyhlídce Signal de Sauvabelin, odkud jsme v létě pozorovali ohňostroj. Výhled nestál za nic, ale to nám nevadilo.
Prostě počasí se opravdu zbláznilo.
Z Nelinky se stává druhá velká turistka, strašně ráda chodí a v krosně nechce vůbec být.
Naším dalším cílem bylo jezero Lac de Sauvabelin plné kačen, racků a dalšího ptactva.
Nakonec jsme zjistili, že na druhé straně jezera je taková malá ZOO - prasata, telata, slepice, králíci, ovečky, kozy apod a holky si to moc užily.
Nejvíce nadšená byla Neli z malého jehňátka.
Poslední pohled na jezero a jdeme k našemu dalšímu cíli.
Rozhledna Tour de Sauvabelin - celá ze dřeva, vysoká 35metrů.
Nahoru nás čekalo 302 schodů.
Z této rozhledny jsou jindy vidět francouzské Alpy a dokonce i Mont Blanc, ale dnes jsme byli rádi i za to málo.
Nechyběla ani malá svačinka a mohli jsme jít zpět domů.
V parku mi ještě Emička natrhala tyto krásné sedmikrásky.
Domů jsme se vrátili opět okolo katedrály, tentokrát pohled zezadu.
Ráno se nám podařilo zprovoznit krokoměr, takže jsme se domů vrátili po cca 6,5 km. Uvařili jsme si oběd a dopřáli si zaslouženého odpoledního spánku. Odpoledne jsme si sjeli výtahem do místního COOPu, najedli se a vyrazili opět do města - tentokrát do centra. Tady celý prosinec probíhá světelná výstava - Festival Lausanne Lumieres. Takže jsem nafotila do mobilu mapku se světelnými projekcemi a vyrazili jsme podle ní. Holkám se to moc líbilo a pro Neli jsme sedačku brali nakonec úplně zbytečně - 3km nachodila jako nic.
Tak tohle zaujalo holky asi nejvíce - ve výloze jednoho obchodu byli pod podlahou malé vycpané myšky - jedna parta byla kapela a druhá tančila - byla normálně slyšet hudba co jako myšky hrály - kdyby to bylo na holkách, tak tam stojí ještě teď.
A tohle se zase líbilo mě - obrovský roj motýlů. kteří různě měnili barvu.
Houpačky pod neony byly taky pěknou dětskou atrakcí.
Procházka večerním Lausanne měla opravdu něco do sebe. Zítra má pršet tak uvidíme co budeme dělat.
5. den 31.12. ČT
Ráno se probouzíme do deštivého dne. V klidu se nasnídáme a nakonec vyrážíme do blízkého outlet centra Aubonne pro případ, že bychom narazili na něco zajímavého.
Na poledne se vracíme zpět s nepořízenou - víceméně vše buď drahé nebo to co máme u nás za podobné ceny. Ani nás to nijak nebavilo a tak jsme si šli nakoupit do COOPu a my s Pavlem jsme si k obědu dali bagetu se směsicí vynikajících smradlavých švýcarských sýrů - měli nabalený mix sýrů předpokládám kvůli Silvestru.
Po obědě jsme všichni zalehli. Konečně zasloužený odpočinek. Navečer jsme si udělali čtenářský kroužek a holky si měli aspoň čas pořádně si pohrát a shlédnout v klidu nějakou tu pohádku.
Večer jsme si šli lehnout a nařídili si budík po 23 hod a vyrazili ke katedrále.
Již na mostě byla spousta lidí a tak jsme nakonec katedrálu vzdali - bylo by tam šíleně narváno. Most byl uzavřen jen pro pěší a směre k půlnoci tu už bylo celkem plno.
Na Silvestra tady mají celkem zajímavý zvyk. Přesně o půlnoci se rozezní zvony na katedrále a ta pomocí světlených efektů začne jako hořet. Z věže stoupá i dým a je to moc pěkná podívaná, která trvá cca asi 20min. Někteří lidé si přinesli stejně jako my šampaňské přímo na ulici.
Jinak jsme viděli pouze dva chabé ohňostroje, jinak nic. Lidé byli okolo nás poměrně hezky oblečení, takže předpokládáme, že pak vyráželi někam za zábavou, ale na ulicích žádná velká párty moc znát nebyla. Po půl jedné už jsme se chystali zpátky do postelí abychom byli na cestu zpět odpočatí.
6. den 1.1. PÁ
Ráno jsme vstávali až asi v devět - to se nám s holkami snad nikdy nestalo:-) V klidu jsme se nasnídali a začali balit a uklízet - vzhledem k počasí, které nebylo nic moc jsme se rozhodli, že hned vyrazíme. Ve 12 jsme už seděli v autě a čekalo nás opět něco přes 900 km zpět domů. Tentokrát jsme ale jeli přes Basilej a vlastně přes celé Německo, takže se jelo v pohodě. Po půl desáté večer jsme v pořádku dorazili domů i se všemi pauzami a večeří v Mekáči.
